Vedení a studenti SPŠE, která je mimo jiné fakultní školou ČVUT, mají obavu z nákladnosti a obtížnosti stěhování vysoce specializovaného vybavení školy, jakož i z komplikovanosti či dokonce nemožnosti sloučení zaměření a oborů obou škol. Na SPŠE se vyučují některé obory, které na žádné jiné škole nelze studovat (kupř. lékařské přístroje).

Za plánem sloučení stojí zastupitelka hl.m. Prahy za TOP 09, Dr. Helena Chudomelová. Dosud není známo, jaké jsou záměry s budovou školy. Je pravděpodobné, že nemovitost, která se nachází na lukrativní místě s výhledem na město a v těsné blízkosti nového developerského projektu ByTy Malešice, může být prodána a následně přestavěna pro zcela jiné, pravděpodobně komerční účely. V situaci, kdy v lokalitě neustále dochází k navyšování residenční kapacity, lze plán na vystěhování kvalitní školy považovat za nevhodný nejen z hlediska funkčního využítí této obytné čtvrti, ale především i z důvodu netransparentnosti a nestandardnosti postupu magistrátních úředníků. V neposlední řadě je na místě obava z budoucího využití budovy, které dosud není známé. Je jen malá pravděpodobnost, že budova bude nadále využívána pro veřejné účely.

Proti vystěhování protestují studenti i učitelé formou petiční iniciativy "ZACHRAŇME ÚŽLABINU" (odkaz viz níže). Dne 14.2.2013 v 13 hod. je plánována demonstrace na Mariánském náměstí před budovou magistrátu.

Foto: www.stredniskoly.eu

Developer JRD se specializuje na nízkoenergetické domy. Jedna z jeho realizací, Vila pod Altánem ve Strašnicích, získala před dvěma lety Cenu České komory architektů v soutěži Český energetický projekt. V současné době je před zahájením větší projekt bytových domů Ecocity Malešice. Tři ambiciózní projekty úsporného bydlení developer projektuje také na opačném konci Prahy, na hraně Prokopského údolí, kde vlastní lukrativní pozemky. Osm luxusních vil Diamantica se již začíná stavět.

Tento „exkluzivní šperk na pražském realitním trhu“, slibující „unikátní bydlení pro výjimečné lidi“, jak investor vily popisuje, je však pro místní občany noční můrou. V jednom má totiž developer pravdu: v Praze je jen velmi málo míst, která by se svým přírodním kouzlem mohla rovnat Prokopskému údolí. Jak vily Diamantica, tak další plánované projekty (dva bytové domy Semmering a bytový komplex Trilobit) jsou přitom ukázkovým příkladem rozrůstání výstavby na místa, kam nepatří. Například bytové domy Semmering, v blízkosti železničního viaduktu na trati Pražský Semmering, pohltí louku s dětským hřištěm pouhých dvacet metrů od hranice přírodní rezervace, přičemž zákon ukládá dodržovat ochranné pásmo. To je narušeno také u Dalejského potoka, který před ústím do Vltavy vytváří krasový kaňon, kde žijí chráněné druhy rostlin a živočichů. Ke stavební činnosti v ochranném pásmu je potřeba úřední souhlas. Ten ovšem Odbor ochrany prostředí pražského magistrátu vydal v červnu 2010 a vážnější připomínky nevznesl ani Výbor životního prostředí Městské části Prahy 5.

Vstřícný postoj dotčených úřadů vůči JRD je zarážející už proto, že se tak vytváří precedent pro další podobné plány ukrajující stále více z cenného volného prostoru. Netřeba připomínat, že Prokopské údolí, výjimečné svou biodiverzitou i krajinným rázem a prohlášené za evropsky významnou lokalitu, slouží k relaxaci tisíců Pražanů a zejména obyvatel okolních sídlišť. Pro mnohé z nich představuje jedinou dostupnou zelenou zónu. Politici ani investor navíc nerespektují námitky místních obyvatel, které se týkají zástavby desetiletí nezastavěných pozemků v ochranném pásmu rezervace i zhoršení dopravy na již tak přetížených komunikacích, které zákonitě přijde s novými rezidenty. Jedinou přístupovou silnicí je totiž úzká ulice Hlubočepská, kudy vede také hojně využívaná cyklotrasa A12. Starousedlíci, kteří pravidelně komunikují s radnicí, se shodují v pocitu, že své zájmy hájí nejen proti developerovi, ale také proti úředníkům městské části.

V místě působí několik více či méně aktivních občanských sdružení: Společnost pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí, Dalejský strážce, Prokopovo, Přátelé Prokopského a Dalejského údolí, Hlubočepští a další. Ta dlouhodobě vystupují nejen za ochranu zdejší jedinečné přírody, ale také za zachování rázu starých Hlubočep a místních památek. Jednu z nich, významnou funkcionalistickou stavbu, továrnu Hydroxygen od architekta Františka Alberta Libry z roku 1939, zachránili místní před demolicí v roce 1989, když se jim podařilo prosadit její zapsání na seznam nemovitých kulturních památek. Dnes, citlivě rekonstruovaná Františkem Pajerem a Vladimírem Hronem, slouží podnikatelským účelům firmy Hydroxygen.
Na znovuoživenou továrnu navazuje další hodnotný industriální objekt bývalé továrny Technoplyn. Ten je v horším stavu, dlouhodobě nevyužívaný, prozatím však staticky nenarušený. Areál továrny z devadesátých let 19. století s množstvím původních architektonických detailů patří mezi nejstarší pražské průmyslové zóny, unikátní je i tím, že jej nenarušily pozdější zásahy. Nachází se tu také další Librova realizace, funkcionalistická trafostanice. Snaha starousedlíků o prohlášení Technoplynu kulturní památkou před pěti lety skončila neúspěšně. A právě s touto lokalitou má JRD velké plány. Továrnu hodlá zbourat a na jejím místě chce postavit bytový komplex Trilobit, čítající asi čtyřicet bytů a sedmdesát parkovacích míst v podzemních garážích. Demoliční výměr již má. Původní návrh ateliéru Podlipný & Sladký Architekti počítal se zachováním některých částí továrního areálu. Aktuální dokumentace ale doznala podstatných změn a z továrny tak nezbude nic, snad kromě komína.

Tomáš Homola, předseda Komise územního rozvoje Prahy 5, nadstandardní vstřícnost vůči JRD odmítá: „Městská část v žádném případě nestraní investorovi, ale na druhé straně nemůže soukromému vlastníkovi nařizovat, co má na pozemku stavět. Také bych si na území Prokopského údolí raději představoval sportoviště nebo jiné stavby s veřejnou funkcí, ale bohužel město a ani městská část nejsou vlastníkem těchto pozemků.“ Obecnější koncepce rozvoje oblasti Hlubočep dosud neexistuje. „Jakékoli studie, které by si městská část nechala zpracovat, nejsou pro vlastníky nemovitostí závazné a tzv. regulační plány jsou zcela v rukách Hlavního města, a ne městských částí. Bohužel,“ doplňuje Homola. Zdánlivě rezignovaný přístup města, které se zaklíná zákonným postupem investora a nedotknutelností soukromého vlastnictví, však není nezištný. JRD totiž žádá pro projekt Trilobit městskou část o výjimku, protože podle regulí územního plánu překračuje poměr ploch určený pro bytové účely na úkor nebytových. Městská část zase její udělení podmiňuje opravou dávno nevyhovující místní komunikace, kterou chce uhradit po investorovi. Ten to sice odmítá, ale pokud by nakonec k vzájemné dohodě došlo, byla by to s ohledem na charakter a objem povolené výstavby přece jen hodně vysoká cena.

Chování radnice je nicméně z pohledu občana nesrozumitelné, protože nehájí jeho zájmy. Běžný postup bývá následující: developer svůj projekt nejprve projednává s politiky a úředníky a upravuje tak, aby zúčastněným vyhovoval, a teprve když mají obě strany jasno, přichází na řadu územní řízení za účasti veřejnosti. Takové řízení je pak ale víceméně formalitou a šance projekt pozměnit či mu zabránit se blíží nule. JRD se dušuje: „V žádném případě bychom si nedovolili stavět proti normám a zásadám zachování přírody či bez řádných povolení a bez souladu se zákonem.“ Že však novostavby pro „bydlení nové generace“ nevratně mění krajinný ráz i charakter místa likvidací původní architektury, už nekomentuje.

Na vizualizacích je bydlení v nízkoenergetických domech bezstarostné a plné „vyšší kvality života“. Ve skutečnosti se však o respektu k přírodě a okolnímu prostředí nedá mluvit. Místním nezbývá nic jiného než vyvíjet neustálý tlak zdola. Zatím se zdejším spolkům daří obnovovat společenský život a zájem o historii i současnost místa. Jako součást letošního festivalu Zažít město jinak uspořádaly pouliční festival. Na jednom ze snímků historických Hlubočep vyvěšených venku na plotě se objevil stručný citát z Egona Bondyho: „Všechno mé štěstí se naplnilo, neboť nejen mám Julii, ale ještě navíc s ní bydlím v Hlubočepích.“

autor: Martina Faltýnová (zdroj: A2)

V dané oblasti jsou postupně realizována opatření směřující k posílení celkové ekologické stability a estetické hodnoty městské krajiny (revitalizace suchého poldru, revitalizace toku Rokytky a Štěrboholského (Hostavického) potoka, revitalizace parku u Hostavického zámečku, realizace parku V Čeňku, který má celoměstský význam a navrženou stavbou by tyto investice byly zcela znehodnoceny. Navrhovanou stavbou budou také výrazně narušeny hodnoty významného kulturního dědictví – historické jádra obcí Hostavice a Kyjí s kostelem sv. Bartoloměje, zámeček v parku ulice Pilská v Hostavicích.

Rozsáhlý skladový objekt, zejména svojí výškou 36 m, ale také půdorysem 150 x 115 m je zcela dominantní a kontrastuje s okolní nízkopodlažní zástavbou, zejména rodinných domků. Navrhovaná stavba má tak zásadní vliv na krajinný ráz a životní prostředí obyvatel i návštěvníků této rekreační oblasti s celopražským významem. Záměr se svým rozsahem a velikostí zjevně do lokality nehodí.

Společnost Coca-Cola HBC Česká republika, s.r.o. podala oznámení záměru na výstavbu nové skladovací haly Coca-Cola. Ve zjišťovacím řízení bude rozhodováno, zda bude záměr posuzován v řízení EIA.

Dopravní podnik ve snaze uvolnit evropské peníze naplánoval bez diskuse s veřejností přesun Terminálu do Veleslavína, do těsné blízkosti školy, školky a bytových domů. Dočasný Terminál Veleslavín má stát 1,3 miliardy Kč. Studie vlivu na životní prostředí původního záměru (EIA 495) a náhradního řešení (EIA 785) jsou v rozporu. Na projekt Terminálu Veleslavín ani neproběhlo výběrové řízení. Evropská komise byla o plánovaných změnách informována, rozhodnutí o dotaci však dosud nepadlo.

Občanská sdružení Prahy 6 protestují proti radikálnímu zhoršení životního prostředí Vokovic a Veleslavína a proti plýtvání veřejnými prostředky na dočasnou stavbu.  O návrhu změny územního plánu ve Vokovicích bude po  27.12.2012 jednat Pražský Magistrát.

Další informace:

Terminál Dlouhá Míle měl být součástí modernizace železniční trati Praha–Kladno s odbočkou na letiště. Tato podmínka je ale v příštích letech nesplnitelná, dopravní podnik proto přišel s náhradním řešením. Tím má být právě přesun autobusového Terminálu a parkoviště do Veleslavína. Terminál má být dočasný a má stát 1,3 miliardy Kč., tedy 2 miliony za jedno parkovací stání. Terminál Veleslavín by se tak stal jednou z největších křžovatek v Praze, kumulací metra, vlakové, tramvajové a autobusové dopravy. Dle občanských sdružení zastupujících stovky obyvatel Prahy, je to neúčelné plýtvání veřejnými prostředky na dočasnou stavbu, navíc nešetrné k životnímu prostředí. Za jediné rozumné řešení považují původní plán, tedy zprovoznění nového úseku metru "až v návaznosti na realizaci a zahájení provozu autobusového terminálu a parkoviště P+R na Dlouhé Míli." , což byla také jedna z podmínek kladného stanoviska odboru ochrany prostředí pražského magistrátu a Evropské komise.

Souvislosti, background:

      O přesunu Terminálu z Dlouhé Míle, v blízkosti městského okruhu do rezidenční oblasti Veleslavína rozhodl Pražský magistrát v červenci 2012. Dopravní podniky poté požádaly Evropskou komisi o uvolnění slíbené dotace. Rozhodnutí zatím nepadlo. Podle ministerstva dopravy se Evropská komise žádostí dopravního podniku o dotaci zabývá už od loňského srpna. Dvakrát ji vrátila k dopracování.  V případě akceptování těchto dodatečných informací ze strany EK by následně již nic nemělo bránit dokončení schvalovacího procesu," konstatoval Roman Kluzák z tiskového oddělení ministerstva dopravy. 

        Stavba metra bude stát podle cenové úrovně z roku 2008 zhruba 19 miliard korun. DPP by chtěl z EU získat dotaci asi 287,7 milionu eur (7,4 miliardy korun). Na část výstavby si podnik půjčí také od Evropské investiční banky (EIB). Nový úsek metra bude měřit přes šest kilometrů a měl být zprovozněn v roce 2014. Jeho součástí mají být čtyři nové stanice Červený Vrch, Veleslavín, Petřiny a Motol. Původně Praha plánovala vybudovat metro až na letiště v Ruzyni, ale kvůli nedostatku peněz trasu zkrátila.

Před rokem 2012 se muselo pro vystupování na pražských ulicích fyzicky chodit na odbor dopravy Prahy 1 na Vodičkovu ulici, kde si člověk mohl vybrat jedno z cca tří míst, kde bylo v centru možné busking provozovat. Musel vypsat několik formulářů, u hudebníků mj. také seznam hraných písniček pro Ochranný svaz autorský. Následně se musel napsat do úředního časového rozvrhu a počkat zhruba dva týdny (někdy i déle) než získal vyjádření, zda vystupovat může. Samotné zapsání se do rozvrhu přitom nic neznamenalo a dotyčný busker mohl být kdykoliv vytlačen jinou větší akcí, pokud by se někdo rozhodl ji na stejném místě a ve stejný čas dělat.

Pokud přes to všechno nakonec pouliční umělec povolení získal, musel znovu na odbor dopravy zaplatit poplatek a vyzvednout si papír s povolením. Umělci, co se hraním na ulici živili (například Jiří Wehle z Malého náměstí) museli toto byrokratické kafkovské kolečko absolvovat měsíc co měsíc po mnoho let. Výsledkem bylo, že potkat v centru Prahy nového pouličního umělce bylo stejně pravděpodobné, jako vidět o Vánocích Ježíška.

Na jaře 2010 vznikla iniciativa Buskerville, která začala s politiky vyjednávat a pořádat nejrůznější pouliční akce, demonstrace a happeningy, aby se situace konečně změnila a z Prahy se stalo v přístupu k pouličnímu umění normální evropské město.
Nejprve se nic nedělo - politici byli ochotní se bavit, ale nebyli ochotní příliš konat. Až po roce a půl vyjednávání se všemi možnými politiky a úředníky se situace konečně začala měnit k lepšímu: v létě 2011 vznikla komise pro veřejný prostor, která se měla zabývat problematikou pouličního umění a přijít s novým modelem, který by se na umění v centru Prahy (jakožto i jinde po městě) měl nově aplikovat. Buskerville k tomu politikům dodali několik fungujících zahraničních modelů z různých metropolí, které by bylo možné použít.Stačilo si jen vybrat.

 Změna pro rok 2012

 Na podzim 2011 pak došlo na pražském magistrátu k rozbití staré koalice ODS a ČSSD a vznikla koalice nová – ODS a TOP09. Vyměnili se radní a koordinaci komise pro veřejný prostor, jejímiž členy byli kromě jiného i zástupci odboru dopravy na Praze 1 či Technické správy komunikací, si vzala na starost radní Alexandra Udženija (ODS).

Komise se následně rozhodla, že žádný navrhovaný model nepoužije, a že rok 2012 bude v Praze velmi volný a testovací. Pouliční umění se po dvaceti letech vrátilo do středu Prahy téměř neregulovaně, hrát a vystupovat bylo najednou možné téměř všude.
Platilo pouze několik málo zákazů, například nehrát před kostely v době bohoslužeb, či před školami, nebo dodržovat maximální množství členů pouličních kapel. Vesměs šlo o omezení rozumná - snad jedině s výjimkou nutnosti nepřekračovat při hraní hlukovou hranici 45 decibelů.
To by při hraní v centru, kde samotní turisté vytvářejí hluk až kolem 70-80ti decibelů, bylo srovnatelné se šeptáním v hospodě plné rozjařených štamgastů.

Nový zkušební rok začal platit od 1.března 2012, kdy přišlo takzvané "pražské pouliční jaro".
To už od začátku přilákalo do ulic mnoho nových umělců různých druhů a úrovně. Zpočátku se do ulic pouštěli jen ti největší odvážlivci, protože málokdo vedení města a městské policii opravdu věřil, že to tentokrát myslí vážně. Při kontaktech se strážníky městské policie se problémy skutečně objevily, neboť rozhodnutí magistrátu o volném zkušebním roku mělo pouze formu vydaného "doporučení", nikoliv závazné vyhlášky. Umělci tak byli vydání zcela na vůli či nevůli strážníků, z nichž někteří projevovali svatou toleranci, zatímco jiní na umělce vyskakovali jak čerti z krabičky a snažili se jim hraní a vystupování na ulicích všemožně znepříjemnit. Stejně dvojaká byla i reakce obchodníků a zaměstnanců a majitelů restaurací – někteří volali na umělce městskou policii nebo je chodili osobně vyhazovat, jiní jim tleskali a nosili jim pivo, či sami házeli peníze do klobouku.

Po úvodních problémech a protestech umělců, kteří byli i nadále po spuštění testovacího pouličního roku městskou policií vyhánění a pokutování, se nicméně po zásahu politiků situace uklidnila.
S počátkem jara a během léta, kdy se pouliční sezóna spustila naplno, pak bylo v pražském centru možné vidět stále víc umělců, jejichž kvalita se zvyšovala.
Praha se konečně stala tranzitním městem zahraničních buskerů, kteří jezdí po svých pravidelných pouličních turné po Evropě a po světě a Praze se doposavad vyhýbali. Proto jsme letos na ulicích mohli vidět vynikající kapely a umělce například z Nového Zélandu, Francie, nebo Španělska.
V centru se objevily nové živé sochy, klezmer, jazz, blues, středověká hudba, nebo třeba foukači bublin.
Ačkoliv se občas objevily skupiny či jednotlivci, kteří stanovená pravidla obyčejně z neznalosti či nemožnosti dodržet hlukový limit překračovali, drtivá většina umělců se jich držela a chovala se zodpovědně.

Rok 2013 a krok zpátky?

Na podzim 2012 se nicméně opět začalo ozývat vedení Prahy 1 v čele se starostou Lomeckým (TOP09), které se od začátku k uvolnění situace stavělo mediálně dost negativně, a které zřejmě začalo nabádat městskou policii, aby konala v případě pouličních umělců rázněji. Na podzim 2012 pak Lomecký do médií prohlásil, že se umělcům nemělo vůbec ustupovat.
Na serveru Idnes se rovněž objevil podivný článek, který vypadá psaný na zakázku MČ Praha 1, a který popisuje, jak statečný strážník Lang společně s přispěním angažovaných redaktorek odhalili podvodníky, předstírající v centru Prahy levitaci. Podle strážníka Langa by živé sochy měly alespoň na něco hrát, nebo foukat bubliny.

Nutno dodat, že Praha 1 nikdy se žádnými konstruktivními návrhy jak pouliční umění v centru řešit nepřišla a pan Lomecký na žádný otevřený dopis zvoucí k diskuzi, které v letech 2011 a 2012 iniciativa Buskerville rozesílala, neodpověděl. Dá se předpokládat, že by vedení Prahy 1 nejraději vrátilo stav pouličního umění tam, kde bylo před rokem 2012 : k dlouhému čekání na vyjádření úřadu a k několika místům, kde je možné ho provozovat.
Vedení této městské části tedy zřejmě spíš vyhovuje střed Prahy jako lákadlo na peněženky turistů, kteří by se měli soustředit na nákup matrjošek, skleněné bižuterie a čínského textilu s nápisy "I love Prague!". Tedy – podoba centra by dále měla zůstávat jen v rukách prapodivných pražských obchodnických a polomafiánských postaviček, které mají často zemi narození na východ od našich (a slovenských) hranic

Po testovacím roku 2012 by tedy měla přijít opět změna. Termíny jsou pro ni na stole dva: buď přijde ještě v letošním roce, nebo až v roce 2013. Jak bude změna vypadat zatím není jasné  – pouličním umělcum ani politikům.

Aktualizované informace bude možné najít na webu busking.cz nebo facebookové stránce iniciativy Buskerville

Dan Urbánek

Psal se rok 2001 a v privatizaci řízené Fondem národního majetku získala francouzská společnost Veolia (tehdy ještě pod názvem Vivendi) 66 % akcií Pražských vodovodů a kanalizací, a. s (dále PVK). Tím převzala práva a povinnosti plynoucí ze smlouvy o distribuci vody uzavřené dříve mezi PVK a Prahou vlastněnou správcovskou společností Pražská vodohospodářská společnost do konce roku 2013. Stala se tak jediným provozovatelem těchto služeb na území Prahy.

Jednalo se o evropsky významnou akvizici, která byla mediálně ostře sledovaná, a kolem které se objevilo několik korupčních podezření. Žádné se však nepodařilo prokázat.

Zbývajících 34 % získalo od Fondu národního majetku v roce 2002 bezúplatně hlavní město Praha. To se obratem rozhodlo tyto akcie rovněž zprivatizovat. Neučinilo tak ale na základě výběrového řízení, ani nepočkalo do roku 2013, jak bylo původně v plánu, aby se nejdřív vidělo, zda bude společnost Vivendi plnit své sliby a bude řádným a spolehlivým provozovatelem. V létě 2002 nabídnul tento minoritní akciový podíl náměstek primátora Igora Němce pro oblast finanční politiky Jiří Paroubek přímo zástupcům společnosti Vivendi.

Zástupci Vivendi nicméně dle slov Jiřího Paroubka s podepsáním souhlasili pouze pod podmínkou, že se současně podepíše smlouva o smlouvě budoucí, na jejímž základě získá společnost Vivendi odkoupení 34 % akcií smluvní příslib prodloužení nájemního vztahu mezi PVK a Prahou až do roku 2028 – a to zdarma. Jiří Paroubek s tímto krokem souhlasil. Následně transakci schválila rada města, a během podivného zasedání zastupitelstva dne 3. 10. 2002 prodej akcií i prodloužené nájemní smlouvy odsouhlasilo i zastupitelstvo ve snaze rychle získat prostředky k úhradě škod způsobených letními povodněmi. Většina zastupitelů přitom nevěděla, pro co hlasuje. Obsáhlý materiál k tomuto hlasovacímu bodu jim byl v rozporu s jednacím řádem předložen den před zasedáním zastupitelstva, takže neměli šanci si jej v klidu prostudovat. Město tak podniklo z ekonomického hlediska naprosto nepochopitelný krok, kterým by se Praha po prodání minoritního balíku akcií zbavila nejsilnějšího nástroje, jak činnost PVK ovlivňovat.

Koncem roku 2002 nahrazuje Igora Němce ve funkci primátora ambiciózní Pavel Bém. Stejně jako náměstek Paroubek a radní pro životní prostředí Miloše Gregar ujišťuje veřejnost i opoziční zastupitele, že závazek prodloužit s Vivendi smlouvy do roku 2028 není vlastně definitivní. Opak se ukáže být pravdou. Společnost Vivendi hrozí, že se začne prodloužení domáhat soudně.

Ačkoliv si město nechá zadat právní rozbory, podle kterých by mohlo v případném sporu s Vivendi ohledně prodloužení smluv do roku 2028 uspět, Bémovo politické vedení magistrátu prodloužení prostřednictvím radního Miloše Gregara dne 29. 4. 2004 podepisuje. A to dva dny před vstupem do Evropské unie a před příchodem nové legislativy, která by mohla podpis zkomplikovat.

To vše v naprosté tajnosti. Ostatně Jiří Paroubek, který v té době pomalu odcházel z magistrátu na ministerstvo pro místní rozvoj, ještě o měsíc později v médiích tvrdil, že smlouva podepsána není, a že se o prodloužení bude rozhodovat až kolem roku 2013.

Jaký je výsledek této transakce? Praha přišla kvůli nevýhodným smlouvám o možnost rozhodovat do roku 2028 o provozu vodovodů a kanalizací a souvisejícího majetku na svém území.

Nadnárodní společnosti Vivendi (v Praze nyní známé jakoVeolia Voda) každoročně stoupají zisky, které by namísto odtékání do Francie mohly být použity na dlouhodobě podfinancované opravy vodovodů a kanalizací. Ty jsou již dnes na řadě míst v katastrofálním stavu, přičemž se úniky  započítávají do ceny vody v Praze. Paradoxní je, že si právě od vstupu soukromého provozovatele mnoho lidí v roce 2001 slibovalo, že se tento problém podaří vyřešit.

Dalším negativním dopadem uzavření těchto smluv je pak fakt, že Praha po mnoha letech vyjednávání a velkému množství vynaložených financí v rámci desítek až stamilionů korun

v roce 2012 definitivně nedosáhla na miliardové dotace na přestavbu Ústřední čistírny odpadních vod, které měly přijít z evropského Fondu soudržnosti.

Čistírna požadavkům Pražanů na čistou vodu dlouhodobě nevyhovuje a dle evropské legislativy měla být její přestavba zahájena nejpozději do roku 2010. Brusel nicméně bez rozvázání smluv s Veolií či jejího vyjmutí ze smluv peníze na čistírnu nedá, protože nehodlá dotovat podnikatelské aktivity soukromých provozovatelů. Veolia Voda obě tyto varianty dlouhodobě odmítá.

Současné vedení Prahy v čele s Bohuslavem Svobodou smlouvy označuje za pro město nevýhodné, nicméně nerozvázatelné.

Nutnost přestavby čistírny nicméně zůstává. Prahu tedy čeká kvůli smlouvám s Veolií buď další velké zadlužení, nebo výrazné zvýšení ceny vody, které by přestavbu čistírny, jejíž celková suma se odhaduje kolem dvaceti milirad korun, zaplatilo. Smlouvy s Veolií tedy Prahu přišly a ještě přijdou velmi draho.

Podrobný materiál zabývající se prodejem a konkrétními viníky či zmíněnými korupčními podezřeními je ke stažení zde.

Dan Urbánek,

s podporou NFPK

Odbor výstavby zároveň nařídil k projednání žádosti veřejné ústní jednání na den 23. srpna 2012 (čtvrtek) v 10:00 hodin se schůzkou pozvaných v kanceláři č. dv. 207.

Závazná stanoviska dotčených orgánu, námitky účastníků řízení a připomínky veřejnosti musí být uplatněny nejpozději při veřejném ústním jednání, jinak se k nim nepřihlíží. Účastníci řízení mohou nahlížet do podkladů rozhodnutí (Úřad městské části Praha 14, odbor výstavby, úřední dny: Po a St: 7.30 - 18.00 hod. v ostatních dnech po telefonické domluvě).

Žadatel (Ekospol a.s.) zajistí, aby informace o jeho záměru a o tom, že podal žádost o vydání územního rozhodnutí, byla bezodkladní pole, co bylo nařízeno veřejné ústní jednání, vyvěšena na vhodném veřejně přístupném místě u stavby nebo pozemku, na nichž se má záměr uskutečnit, a to do doby veřejného ústního jednání.

Jedná o tři bytové domy (A1, A2 a B) s celkovým počtem 151 bytových jednotek, přičemž objekty A1 a A2 jsou totožné a mají po 45 bytech, objekt B má bytových jednotek 61. Bytový soubor bude disponovat celkem s 83 garážovými stáními a 67 stáními na povrchu.

Zástavba se nachází při komunikacích Budovatelská a Sicherova, na kterou je dopravně napojena. Celková plocha zastavěná bytovými domy je 2 936,5 m2, zeleň je na 4 379,8 m2 a zpevněné plochy+komunikace jsou na 2 880,7 m2.

Odbor výstavby zároveň nařídil k projednání žádosti veřejné ústní jednání na den 23. srpna 2012 (čtvrtek) v 10:00 hodin se schůzkou pozvaných v kanceláři č. dv. 207.

Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových prodal veřejné přírodní koupaliště Lhotka na Praze 4 do rukou soukromého majitele, aniž by jeho vlastnictví omezil (např. podmínkou dodržení účelu koupaliště). Investor koupaliště nechal provozovat do r.2011. V roce 2012 ho uzavřel, s deklarovaným záměrem výstavby rodinných domů.

Detailně:

V současných dnech se - abych tak řekl - „provalila na veřejnost“ zpráva o uzavření „odnepaměti“ fungujícího areálu přírodního koupaliště Lhotka na Praze 4. První publikovanou informací bylo cca. v březnu tohoto roku, že současný majitel pozemků nadále neprodloužil smlouvu nájemci – provozovateli tohoto koupaliště (panu Miloslavu Povýšilovi). Následně bylo valnou většinou veřejnosti teprve „objeveno“, že aktuálním vlastníkem dotyčných parcel je slovenská developerská společnost ECO-Invest a.s., jež v roce 2005 zakoupila tyto v „obálkovém“ privatizačním projektu od státu (Fondu národního majetku), a to za účelem jejich využití k výstavbě bytových domů (poznamenejme, že dle územního plánu se jedná o rekreační oblast, kde stavět nelze…).

Tyto základní informace samozřejmě nebyli ani doposud nikterak tajné, nicméně v žádném případě nebyli veřejnosti nikterak prezentovány… A tato je nyní pochopitelně značně překvapena a rozhořčena. Pravdou je, že areál nikdy nebyl v majetku ani městské části P4, ani hl. města Prahy, nýbrž v majetku státu. V roce 2005 proběhla privatizace tohoto majetku formou obálkové metody (odkaz: Rozhodnutí o privatizaci). Privatizační projekt neobsahoval žádné podmínky, jediným kritériem zde byla cena. Pod tímto rozhodnutím o privatizaci podepsán Bohuslav Sobotka, toho času ministr financí.

Z dopisu (odpověď na dotaz petiční skupiny za záchranu koupaliště) „Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových“ víme, že (cituji) „V době zpracování zakladatelského privatizačního projektu na areál koupaliště Lhotka neprojevila obec žádný zájem o převod uvedeného koupaliště, tj. ÚZSVM nebyla obcí zaslána žádost o bezúplatný převod…“. Uznejme, že bezúplatný převod by byl tak či tak problematický kvůli provozované podnikatelské činnosti (koupaliště) zde, nicméně Praha 4 se ani nepřihlásila do standardního privatizačního procesu a v současné době radnice otevřeně tvrdí, že o tomto nebyla informována(!). Což v žádném případě není v souladu se zákonem, jenž přímo a konkrétně ukládá státu povinnost mj. vyvěšení takové informace na vývěsce příslušného městského k úřadu (a věřím tedy, že k tomuto i v souladu se zákonem došlo, přinejmenším tedy „oficiálně muselo“…).

Objevila se rovněž v této souvislosti potenciálně velmi zajímavá zpráva (datovaná již 15.6.2005) na serveru bezkorupce.cz - http://www.bezkorupce.cz/2005/06/starosta-prahy-4-prekvapil-svymi-miliony/, týkající se tehdejšího starosty Prahy 4, pana Zdeňka Hovorky. Časová souhlasnost, jakož i další min. nepřímé indicie, opravdu pochopitelně snadno přinejmenším indikují „nenulovou pravděpodobnost“ možné korupce související i právě s tímto případem… (tehdejší nezájem MČ P4 a nyní tvrzení současného zastupitelstva, že tzv. „o ničem nevěděli“…). Bohužel se mi, ani prozatím nikomu z (níže odkázané) petiční skupiny za zachování přírodního areálu, nepodařilo nikde dohledat informaci, jak „kauza“ tehdejšího pana starosty byla nakonec vyústěna…… (???)

Společnost ECO-Invest zakoupila ve výše zmíněné privatizaci areál s pozemky za sumu cca. 30 mil. Kč (veřejná informace). Následně nový majitel podal žádost o změnu územního plánu…

Záměr firmy ECO-Invest je stručně prezentován na jejich webových stránkách zde: http://www.ecoinvest.sk/lhotka.html. Jakékoli vyjádření společnosti k věci se získat nepodařilo, bez reakce zůstal jak údajně dotaz některých tištěných médií, tak dopis občanské iniciativy za zachování areálu, jakož i obdobný (byť nikoli shodný a zmínkou o „vstřícném gestu vzhledem k blízkému projednávání územního plánu“ drobet podivný…) dopis radního MČ P4 pana Pavla Caldra.

Majitelem společnosti je slovenský „velkopodnikatel“ pan Milan Fiľo (http://sk.wikipedia.org/wiki/Milan_Fi%C4%BEo, http://tvnoviny.sk/spravy/slovensky-sen/slovak-ktory-vlastni-50-firiem-v-europe-tu-je-pribeh-multimilionara.html).

V současné době je magistrátem hl.m. Prahy aktuálně projednáván nový územní plán, jelikož původní koncepce územního plánu bývalého primátora Pavla Béma byla novým vedením města „stornována“ (přehledné souhrnné info též http://arnika.org/uzemni-plan). V jeho konceptu prozatím zůstává dotyčná oblast beze změny, je však samozřejmě velikým otazníkem jaká nakonec vykrystalizuje finální podoba…

Jak již jsem napsal v úvodu, na veřejnost veškeré tyto informace „účinně“ pronikly teprve na jaře letošního roku v souvislosti se zprávou dosavadního provozovatele o zastavení provozu koupaliště z důvodu neprodloužení nájemní smlouvy současným majitelem (ba údajně i přímo současný majitel pan Fiľo prohlásil, že „raději nechá areál chátrat…“ – nicméně to je pouze zprostředkovaná zpráva z neoficiálních zdrojů [charakteru „paní zaslechla…“]). Na každý pád je samozřejmě více než zřejmé, že zájem společnosti ECO-Invest bude pochopitelně jediný – dosažení změny územního plánu k realizaci jejich developerského projektu.

Na základě informace o zastavení provozu a následně zjištěných dalších (již výše zmíněných) skutečností vznikla občanská iniciativa, realizující petici proti těmto záměrům. Skupina je koordinována přes facebook - http://www.facebook.com/groups/287965237955935/, petice je však samozřejmě písemná dle všech náležitostí a čítá dle mých posledních informací již mnoho přes 3 tisíce podpisů občanů nejen z okolí. Text petice k nahlédnutí ZDE, informační leták o iniciativě ZDE. Adresátem této petice je úřad primátora hl.m. Prahy.

K iniciativě se následně pod tlakem veřejnosti připojilo i současné vedení radnice MČ Praha 4, iniciátorem pan radní Pavel Caldr. MČ se nicméně rozhodla založit vlastní souběžnou petici (byť nám jednání MČ formou petice - namísto oficiálních cest - přijde poněkud zvláštní…). Znění této petice k nahlédnutí ZDE a další informace viz. níže – Další odkazy – aktuální tiskové zprávy, zpráva televize Metropol…. Petice MČ P4 je adresována magistrátu hl.m. Prahy, jmenovitě radní pro oblast majetku a podnikání pí. Aleksandře Udženija a žádá magistrát o „finanční prostředky na odkoupení dotčených pozemků“. Původní občanské petiční skupině se tato forma, možná i motivace, jakož i její naděje na úspěch upřímně řečeno tzv. „ne zcela pozdává…“ (a osobně bych řekl, že byla-li by zde záležitost v rukou např. konkrétně přímo paní Udženija, skepse je možná dosti oprávněná….). Nicméně nezamýšlím tímto současné vedení P4 ani v nejmenším zase nikterak přespříliš výrazněji podezřívat (kupř. jen z alibismu apod.) či očerňovat, upřímně velmi těžko vše doopravdy zcela objektivně posoudit a MČ to zcela nezpochybnitelně také zajisté „nemá snadné“… (bez ironie)

Přírodní koupaliště Lhotka patřilo min. v posledních letech k nejčistším (viz. zprávy o čistotách vod), a jinak samozřejmě již řadu desetiletí k velmi vyhledávaným místům relaxace a odpočinku u přírodní vody v Praze, zdaleka nejen pro obyvatele z blízkého okolí. Ač se jedná o areál s upřímně již význačně zastaralou (a lze říci již i poněkud zchátralou :-)) technickou vybaveností (zajisté v porovnání s dnešními moderními koupališti), do jehož zázemí nebylo dlouhá léta ze strany majitele (tj. až do r. 2005 státu) investováno, jedná se současně o areál jeden z přírodně nejkrásnějších a v Praze unikátních (přírodních koupališť již nám tu opravdu mnoho nezbylo) a rovněž tradičních s nezpochybnitelně nezanedbatelnou hodnotou i historickou, přirozeně navazující na další vodní části - přírodně chráněný a v nedávných letech kompletně revitalizovaný rybník U Vodotoku a další (kaskáda rybníků ležících na Zátišském potoce  - U Vodotoku, retenční nádrž Hodkovičky, Zátišský rybník), atd. Rovněž se jedná i o rekreační oblast (a taktéž jednu z mála zbývajících) dle územních plánů „všech dob“…

Oproti tomu bytová výstavba (jak je samozřejmě obecně známo) – mimochodem stále v okolí trvale probíhající „kde jen se dá“ – již dlouho ba i značně převyšuje poptávku a v žádném případě tuto na nijaký pád dozajista není lze hodnotit jako jakkoli (jakož ni pro kohokoli, včetně budoucích jejích obyvatel…) prospěšnou. Výhradní (ač snad i ani nepopíranou) motivací je zde onen (event. budoucí) jednorázový zisk developerů.

Bylo by velmi pozitivní zprávou pro všechny obyvatele ČR, kdyby se podařilo toto území zachránit. Doufáme, že i jakákoli další případná medializace věci by mohla dopomoci…

Ještě jednou s vřelými díky přinejmenším za vaši pozornost a čas, jakož předem i za jakoukoli následující odezvu

Vítězslav Soběhrd

(taktéž člen oné zde zmiňované „petiční skupiny“)

Další odkazy:

Aktuální tiskové zprávy: (vesměs blízce totožné)

Novinky: http://www.novinky.cz/bydleni/reality-a-finance/267482-misto-koupaliste-maji-byt-v-prazske-lhotce-byty.html?ref=ostatni-clanky

Pražský deník: http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/za-zachranu-koupaliste-lhotka-se-stavi-i-radnice-20120526.html

Náš Braník: https://sites.google.com/site/nasbranik/aktuality-1/koupalistelhotkakonci

Metro: http://www.metro.cz/ve-lhotce-si-uz-nikdo-nezaplave-oblibene-koupaliste-letos-neotevre-1f5-/co-se-deje.aspx?c=A120412_165429_co-se-deje_ava

IDnes: http://praha.idnes.cz/koupaliste-na-lhotce-v-praze-4-je-mimo-provoz-fms-/praha-zpravy.aspx?c=A120524_142941_praha-zpravy_sfo

Právo: http://www.facebook.com/photo.php?fbid=10150877962608077&set=o.287965237955935&type=1&theater

Zpráva televize Metropol:

http://www.metropol.cz/zpravy/z-prahy/ustoupi-koupaliste-lhotka-bytum-petice-je-proti/

Obecně o koupališti:

Koupaliště Lhotka: http://koupalistepraha.cz/praha-4/koupaliste-lhotka/

Koupání v Praze: Lhotka (pěkná krátká „videoprezentace“ ještě fungujícího koupaliště): www.youtube.com/watch?v=GTfjr1yPITk

http://www.novinky.cz/bydleni/reality-a-finance/267482-misto-koupaliste-maji-byt-v-prazske-lhotce-byty.html?ref=ostatni-clanky

Pokud máte zájem zjistit si podrobnosti o tomto chystaném zásahu a případně i dohlížet na zákonnost rozhodování o něm, můžete se nejpozději do 18.4.2012 obrátit na občanské sdružení Ateliér pro životní prostředí, o.s.

Občanské sdružení se může přihlásit do tohoto řízení a udělit vám plnou k nahlížení do správního spisu.

Magistrát hl.m. Prahy, Odbor památkové péče oznámil zahájení řízení o žádosti o povolení sadových úprav, kácení a pěstebních opatření. Úřad jakožto orgán státní památkové péče povoluje kácení dřevin, které se nacházejí na nemovité kulturní památce.

Pokud máte zájem zjistit si podrobnosti o tomto záměru a případně dohlížet na zákonnost rozhodování o kácení v této lokalitě, můžete se obrátit na občanské sdružení Ateliér pro životní prostředí, o.s.,  a to nejpozději do 18.4.2012.

Občanské sdružení může ohlásit svoji účast v tomto řízení a poskytnout vám plnou moc k nahlížení do spisu u správního orgánu. Kontakt naleznete na adrese www.atelier.ecn.cz.

- informace od čtenáře

Více zde: http://kuzemenskysynek.blogspot.com/2012/03/odevzdavka-cmc-architects-afi-europe.html

Petice: http://www.petice24.com/proti_vystavb_afi_karlin_business_centre

Společnost Forest Golf Resort Praha a.s. podala nové oznámení záměru na výstavbu golfového hřiště poté, co bylo projednávání předchozího oznámení podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí na žádost oznamovatele předčasně ukončeno. V novém zjišťovacím řízení bude opět rozhodováno, zda bude záměr posuzován v řízení EIA.

Veřejnost se může k oznámení vyjádřit nejpozději do 12.3.2012. Podrobnosti o současné podobě záměru je možné zjistit na stránkách portálu EIA pod kódem záměru PHA806.

Úřad městské části Praha 6 oznámil zahájení územního řízení o umístění deseti řadových domů a nařídil veřejné ústní jednání na 27.3.2012.

Veřejnost může k záměru podat své připomínky a vlastníci sousedních nemovitostí námitky nejpozději na veřejném ústním jednání. Bližší informace o záměru mohou vlastníci sousedních nemovitostí získat nahlížením do spisu a ostatní veřejnost žádostí o informace na základě zákona o svobodném přístupu k informacím u Úřadu městské části Praha 6, odbor výstavby, referentka Ing. arch. Zuzana Čepelová.